Vítejte v Paranoidově. Emigrovat není kam

Dá se vůbec dnešek přežít bez koňské dávky antipsychotik? Nezdá se. Na Staroměstském náměstí se kymácí Iveta Bartošová a smrtící okurková bakterie se pravděpodobně šíří už jen pohledem z očí do očí.

Okurková bakterie se vůbec vydařila. Nebýt jí, vůbec bych neměl tušení, že existuje společný eurounijní systém včasného varování před krvavým bioprůjmem ze salátovek. Španělským zahrádkářů, kteří to odnesli dost neprávem, mi je ale líto. Zřejmě to je německá pomsta za nesplacené pohledávky Legie Kondor z doby občanské války, které kancléřka Merkelová převzala z dědictví Hermanna Göringa. Naštěstí se na drobný omyl, totiž že španělské okurky jsou v tom nevinně přišlo dřív, než si Slováci všimli, že okurka je vlastně uhorka a zahájili ostré kroky proti svým maďarským sousedům. Aspoň jsme ale mohli vidět, že Rakušané jsou schopní rychlé akce: jejich řízný zákrok proti obchodům s bio zbožím předčil i nadšení, se kterým po anšlusu nutili své židovské spoluobčany hajlovat v synagogách. Bohužel se ukázalo, že smrtící bakterie může být vlastně obsažená v čemkoliv. Patrně bychom se teď všichni měli obalit igelitem, nasadit si respirátory a doufat, že se nám tato hrozná pandemie, která si vyžádala již deset obětí, vyhne. Pro srovnání: deset lidí zahyne na českých silnicích zhruba za týden. Měli bychom zřejmě zakázat auta. Lidé pandemicky umírají také při pádu ze schodů – takže ode dneška budeme žít jenom v přízemí?

Také je třeba potřít jádro. Elektřina je čistá energie, nekouří, ale jádro je nebezpečné, sluneční panely hnusné (a co když bude pod mrakem?), větrné elektrárny jsou problémové (vždycky fouká buď moc, nebo málo), plyn drahý, uhlí neekologické, vodní elektrárny jsou na tom jako ty větrné… snad by bylo nejlepší vyhnout se všem těmto nebezpečím tak, že se vrátíme k osvědčeným hodnotám kultury lidí popelnicových polí.

Člověk nenajde útěchu ani v procházce po našem pěkném hlavním městě, jehož jedinou chybou je dle starosty Prahy 1 fakt, že se příliš podobá skanzenu ze sedmnáctého století. Třeba na Staroměstském náměstí se k pobavení všech přítomných potácela obtloustlá dáma se zakrvácenou nohou a zadnicí zvíci kobyly od ropovodu, která tak nějak podezřele otvírala pusu skoro do rytmu nějaké písničky. Chtěl jsem jí nabídnout pomoc, protože to s ní nevypadalo dobře, ale nějaká paní mi vysvětlila, že je to Iveta Bartošová, známá italská aristokratka.

Vzal jsem to do Stromovky. Říkal jsem si, že by mě tam nemuselo nic ohrožovat na životě. Pak se mi pod nohama začala hýbat země a za nepředražený, bravurně vyprojektovaný a pro Prahu zcela nezbytný projekt jménem Blanka se, jako každý rok ostatně, sesypal.

Někam bych před tím vším emigroval. Ale ono asi není kam. Takže zbývají antipsychotika. Sice budu muset sáhnout pořádně hluboko do kapsy, ale na druhou stranu díky ostře protikorupčnímu postoji jedné vládní strany budu mít amalgamovou plombu gratis.

Upřímně: nenapadá vás někdy otázka kdo se tu zbláznil, jestli svět anebo vy?