Příjemné počtení

takhle k obědu. Tak ať vám to vyjde. Mám ráda příběhy s pěkným koncem a přimlouvám se za fotku nového kámoše.

Náááááádhera!

Zdravím vás i psa

:-)

Příběhy se šťastným koncem mám moc ráda

Karma, jste pašák Labradora závidím, asi bych si ho taky nechala

Pěkný příběh

a krásně napsaný  My zase máme doma kocoura, který se rozhodl, že u nás bude bydlet. Přišel sám oknem a už nás neopustil.

Posílám Vám karmu a Benovi podrbání za uchem (prosím o předání)

Krásný příběh

Jste stejně "borec" a dobrý člověk, že jste si ho nechal. Trošku podobný příběh se mi stal před téměř 19-cti lety. Ten můj ale je plemeno ulice - ves, dostala jsem ho od přátel, i když jsem ho nechtěla. Byla to kouzelná malá kulička a opravdu změnil můj život, tak nějak do pěkna. Veterinář mi to říkal, do útulku jsem už nešla - přesvědčil. Dnes je to starý, hluchý, malinko tlustý - můj miláček. Občas ještě povyskočí - to když přijedu odněkud a vítáme se. Nedala bych ho za nic na světě a těžce, velmi těžce si zvykám na myšlenku, že za chvíli půjde do psího nebe. Je to moje nejdelší, nejvěrnější životní láska, kde není a nebylo žádné pochybnosti.

Věřte, že nikdy nebudete litovat a přeji Vám to.

Zažil jsem variantu...

Jednoho jarního dne se na naší zahradě octl pes, konkrétně nějaká varianta jezevčíka. Pes to nebyl moc vzhledný, ale přátelský a hlavně zavšivený a zaklíšťovaný. Dětičky pochopitelně vypukly v nadšení, já v paniku. Sháněl jsem podobně jako autor nějaké stopy, dokonce dětičky smutně roznášely cedulky "našel se pes" a nic. Takže jsme měli psa. Vydrbali jsme ho, odhmyzili, trochu vykrmili, tvářil se spokojeně a pilně si nás cvičil v poslušnosti... Asi za tři týdny zmizel. Dětičky hořce plakaly, my rodiče jsme si mírně oddechli a tvrdě čelili útokům, že jsme ho stejně nikdy nechtěli a že jsme ho někam dali. Skutečně nedali, zmizel sám, jako se objevil.

Potkal jsem ho náhodou asi za měsíc v našem okresním městě, vedla si ho solidně vyhlížející starší paní na vodítku. Pes, k údivu té paní, mě nadšeně vítal, skákal a vůbec se choval psovitě. Vysvětlil jsem majitelce situaci a doplnili jsme si vzájemně informace.

Re: Zažil jsem variantu...

Ten pes byl vychováván tou paní, nějakou účetní v penzi, coby klasický polštářák. Jednoho dne jí na procházce v parku utekl a beze stopy zmizel. Paní ho hledala, prý i inzerát vydala, ale marně, takže se časem smířila, že pejsek není. A pak se jednoho dne, asi za půl roku, objevil u jejich činžáku a dobýval se domů a tvářil se jakoby nic...

U nás byl cca tři týdny a u paničky se objevil jen asi den či dva po útěku od nás, takže šel těch 20km nejspíš víceméně rovnou. Ovšem kde byl těch několik měsíců, než si našel nás, neví nikdo...

Dětičky mi sice moc nevěřily, že náš Ferda, vlastním jménem tuším Hansík, je v pořádku, ale naštěstí jsem si psa i majitelku vyfotil.

... a stejně jsme to prohráli, teď máme jen a pouze našeho vlastního baseta Bonyho...

Nejen Kubišové ...

...

A FOTKA BY NEBYLA?

Jinak dobrý