Prosím, vypněte přírodu! (než vypne ona mě)

Když někteří lidé jedou na chalupu, říkají tomu rekreace. Nepatřím mezi ně. Naopak takové věty považuji za falešné a cynické.  

Po čtyřech dnech přijíždím na chalupu. Těším se, protože za sebou mám dost náročný týden. Psal jsem samé strašně zásadní věci, na Synkáči v Nuslích svědčil u docela pěkného ultimátního souboje mezi dvěma (nebo více?) skupinami olašských Romů a tak podobně. Už se vidím na lehátku vzadu na zahradě, pěkně ve stínu, s kafem a cigaretou. Budu čučet nejprve do lesa, pak do blba a pak vůbec usnu. Nemusím nic dělat. Zahradu jsem posekal do stylu lehce přerostlého Wimbledonu, rajčata jsem ošetřil tak, že kromě plísně, skvrnitosti, několika druhů parazitů nemůžou dostat také rýmu a horečku omladnic.

Střih.

Tráva vyrostla zhruba o třicet centimetrů. Na té záplavě odkvétajících pampelišek mi nepřijde zhola nic romantického. Je to zatracenej plevel.

Vistárie, kterou už jsem oplakal, znovu obrostla. Patrně jí během mé nepřítomnosti někdo podával metabolické steroidy. Trochu mi teď připomíná Sida Viciouse.

V troubě se opět usídlila myš.

Kamkoliv do rohu jakékoliv místnosti pohlédnu, směje se na mě pavouk velikosti mexického dolaru.

Ve skříni s elektrikou pokojně odpočívá netopýr.

Jeřabina bohatě kvete. Její vůně jistě obluzuje všechny ty včeličky a hmyzečky, co se mě tkne, její puch by porazil i většího vola, než jsem já.

Venkovní vana, kterou jsem minulý víkend vycídil dočista dočista, přetéká jakýmsi zcela neuvěřitelným bordelem, který déšť spláchnul ze střechy. Zapomněl jsem ji totiž vyčistit kartáčkem na zuby a tohle mám za to.

Inu nic. S povzdechem „příroda je mocná“ si jdu udělat to kafe, vezmi cigára a jdu se odložit na zahradu.

Střih.

Odhazuju kafe a startem hodným pana Bolta mažu zpátky odkud jsem přišel, protože se mi na zahradě rojí divoké včely. Přál bych to vidět každému, kdo se roztéká nad Májou. Tyhle Máji vypadají, že jim někdo udělal něco hodně ošklivého. Mám pocit, že jejich roj tvarem připomíná lebku Kristýny Kočí, ale jistý si tím nejsem. Možná spíš Bobošíkovou.

Jen jsem vám chtěl povědět, jak já se pěkně rekreuju.